Zemědělství
28. 3. 2011
|
Rostliny, kromě jiných obiloviny, olejniny, bavlník nebo sója, nesou obvykle gen, který je činí odolnými vůči hmyzím škůdcům nebo vůči účinku herbicidů. Transgenní rostliny odolné vůči herbicidům je možné bez rizika ošetřit postřiky, které hubí plevele. V současné době se transgenní plodiny pěstují na 30 milionech hektarů. Jejich hlavními producenty jsou USA, Kanada, Argentina a Čína.
Evropa se transgenních plodin stále ještě obává a přešlapuje na místě v době, kdy polovina světové produkce sóji a jedna třetina světové produkce kukuřice pocházejí z polí s transgenními plodinami. Produkty z těchto plodin jsou zkrmovány hospodářskými zvířaty, ale stále častěji se s nimi budeme setkávat na svých stolech, např. v kukuřičných lupíncích nebo nealkoholických nápojích. Zatímco evropští pěstitelé s využitím transgenních plodin váhají, zemědělci třetího světa si tváří v tvář hrozbě hladomoru něco podobného nemohou dovolit. Právě v těchto zemích se tedy budou v nejbližších letech transgenní plodiny pěstovat ve stále větším měřítku. Vedle rostlin odolných k herbicidům nebo plodin odolávajících škůdcům se ale začínají objevovat i plodiny, které nabízejí zcela nové produkty. Jde například o rostliny, jejichž plody obsahují látky využitelné jako vakcíny. Pěstování těchto plodin a konzumace jejich plodů se tak může podílet na prevenci některých chorob v zemích, kde je základní lékařská péče stále ještě nedostupným luxusem. Ve stadiu vývoje jsou transgenní rostliny produkující lidský inzulín. Proběhly i první úspěšné pokusy o zvýšení výživné hodnoty rostlinných produktů transgenních plodin. Do dědičné informace sladkých brambor byl například vnesen gen pro hromadění bílkovin bohatých na cenné aminokyseliny. Při stejné úrodě, jaká je běžná u netransgenních sladkých brambor, skýtá transgenní plodina až 5krát vyšší množství bílkovin. To představuje pro země , kde trpí značná část obyvatel podvýživou, jistě významný přínos. V dalších pokusech byl vypěstován tabák, oblíbená modelová rostlina genových inženýrů, produkujících karotenové červené barvivo. Tato rostlina je pak přidávána do krmiva slepic, aby se dosáhlo náležitě intenzivního zbarvení vaječného žloutku. Přídavek „karotenového tabáku“ dodává žádoucí zbarvení i uměle odchovaných lososům nebo garnátům. Transgenní tabák tak nahrazuje karoten vyráběný z některých mořských řas.
Ani tím ale nejsou možnosti transgenních rostlin vyčerpány. V počátcích jsou pokusy donutit transgenní rostliny vyrábět „umělé hmoty“, které jsou v současnosti vyráběny ze surovin z neobnovitelných zdrojů. Vědci se snažili o naplnění tohoto cíle s pomocí geneticky manipulovaných bakterií, ale nyní se zdá, že se transgenní rostliny hodí pro tyto účely mnohem lépe. Geneticky manipulované bakterie je nutné pěstovat ve speciálních tancích, což jsou zařízení nesmírně drahá a na provoz náročná. Pěstování transgenních rostlin produkujících „umělé hmoty“ je výrazně jednodušší. Nejméně ale musejí být takové transgenní rostliny k dispozici. |